I'm not angel

24. července 2009 v 22:12 | Billinka
FFka od mojí Lenny :-* víte vůbec jak ona dobře píše?Ne?! Tak to si okamžitě přečtěte tuhle ffku!!
Já vám řikám, z ní bude jednou nejlepší spisovatelka.O ní bude vědět celej svět =D Tak si to pamatujte!!
A nezapomeňte navštívit její blog tady


A tu už zmiňovaná povídka =)


Takže děcka... mno ani nevím jak se to děje... možná je to návalem emocíííí...jsem holt prostě emařka tak to berte na vědomí, ale tohel tu řešit nechci... ehm... ehm... včera...vlastně už předevčírem jsem utekla... z bytu asi na dvě hodiny. toulala jsem se městem v tom největším chcáči toho léta... prostě u nás ve Švýcarsku je vedro a po dlouhé době nám tu sprchlo...vždyť víte jak ráda lítám v dešti venku... jenže začalo prostě pršet v 23: něco... a já se prostě nemohal udržet... naši pomalu ani nezaregistrovyli, že jsem fuč... bylajsem venku minutu a myla jsem mokřejší než kluci v klipu Durch den Monsun:-D a Monsoon dohromady... procházela jsem se a domů došla asi ve dvě ráno... vstávala jsem vy 4 a jakooo prca...:-D a jak jsem vám tam venk přemejšlela(bolelo to...xD) a fantazie makala na plné obrátky a napadlo me tohle... mam to v hlavě celé... tohle je jen slabá ochutnávka co příjde... klasika... Lenna +Tom...
PS: jo do komentů pls napište jestli jste zvědaví jak to dopadneee... jestli vůbec má cenu to pisat.... díííík:-*

Příjemnou zábavu...:-*:-D

I'm not angel

Ulicemi procházela dívka. V očích strach, zmatek a jinak nic jiného. Hustě pršelo a byla promoklá až na kost. Pobíhala po ulici jen v kraťasech, krátkém tričku, slabé mikině a teniskách. Nebyla by jí zima, kdyby deštěm neprobíhala už několik hodin. Jediné co obsahovaly její kapsy, byl telefon. Bez čísel bez kreditu, bez šance zavolat. Jen byl plný hudby. Poslouchala písně. Kterým nerozuměla. Sledovala cedule, které neuměla přečíst, ani snad číst neuměla. Nevěděla, kde se tu vzala a ani kam jde. Neuměla číst číslice, počítat, psát. Jako by ta dívka byla z jiného světa, anebo se teprve před nedávnem dostala do civilizace. To ovšem nevěděla. Byla vyděšená k smrti, a proto se bála zastavit. Uličkami se prolétala tak dlouho až se z centra maličkého městečka dostala až na jeho okraj a později do lesíku hned vedle něj. Tam se na chvíli zastavila, aby nabrala dech. Když si malinko odpočinula, pokračovala ve své cestě do nikam. Procházela lesem. Vnímala jen zimu a hudbu, pouštějící do jejich uší telefon. Opět se ztratila. Byla vlastně ztracené až dávno. Déšť pořád neustupoval, lepil jí skoro bílé vlasy do chumlu, namáčel její vystouplé líce, chladil její strachem zapálené tělo. Rozeběhla se. Běžela tmou do ještě tmavší nicoty. Panikařila. Nevěděla co se děje. Stromy byly najednou blíž sobě. Fantazie pracovala na plné obrátky. Místo hudby slyšela kroky, za ní ale nikdo nešel. Stojí na místě a rozhlíží se, pak běží zase dál.

***
Za stolem seděl pohledný mladík. Vedle něj seděl jeho bratr. Jeho dvojče. Kolem nich běhala jejich matka. Po dlouhé době se setkaly jako správná rodina. Její dva synové mají moc práce a bydlí moc daleko. Musí si jich pořádně užít. Běhala kolem nich. Sešly se na oběd, který pro ně vařila už druhý den. Tolik se na ně těšila. Bratrové se spolu bavili, po dlouhé době. Bydlí sice ve stejném městě, ale oba mají tolik práce, že se nezastaví ani na chvilku. Venku začalo pršet.
,,No, bezva doufám, že bude pršet i u nás!" spráskl ruce mladší z dvojčat. Koukal na ten nečas. Tak strašně nenáviděl déšť. V tom byli s bratrem hodně odlišní, jeho bratr déšť miloval. Mladík s mužnější tváří totiž na dešti vyděl jen to dobré, vždycky ho totiž při dešti potkalo něco pěkného. Jak se koukal ven z okna, jeho koutky se rozšířili do líbezného úsměvu. Navečír musel mladší z bratrů odjet domů. Měl už zase práci a tak se rozloučil s bratrem, matkou i otčímem a odjel svou krásnou Audi. Tom, ten starší ještě zůstal, ale kolem jedenácté se rozloučil i on. Měl před sebou takovou dálku a ještě v dešti. Ano, měl déšť rád, ale ne, když musí řídit. Nejvíc se bál cesty vedoucí serpentinami. Cesta byla úzká pro jeho velký Cadillac. Ještě ke všemu z obou stran lemovaná lesy. Byl to dobrý řidič, ale jízda na vodě, je jízda na vodě. Nastoupil do svého velkého auta. Měl ještě jedno, ale na to balil dívky a tohle velké je mnohem pohodlnější na dlouhé cesty. Ano, miloval dívčí společnost a pohodlí. Taky si obojího patřičně užíval. Dívky po něm koukali pro jeho krásné oči, pro jeho zdravé svědomí, jenž z něj přímo sálal. Také v jeho posteli skončila každý den jiná.
***
V dálce zahlídla světla aut. Nevěděla, že to jsou auta, která jí můžou ublížit. Šla pořád za nosem do strmého kopce. Náhle před ní skočila krásná laň. Polekala se tak moc, že upadla, zpanikařila, vstala a rozeběhla se. Silnice se blížila, ale jí to nedocházelo. Hrozilo jí velké nebezpečí. Dvě velká bílá světla jí oslnila. Skřípání brzd. Jen tak, tak stačila proběhnout na druhou stranu silnice. Nic se jí nestalo, jen si odřela nohu při kontaktu se silně brzdícím autem. Řidič naštěstí neměl velké problémy zastavit. Netušil co se děje a nevěřil tomu, co viděl. Ona tam ležela podél silnice a držela se za nohu. Pak se posadila a složila si nohy k hrudi a na kolena si dala hlavu. Hladila se přes ránu. Byla mimo. V šoku. Z velikého auta vylezl mladík. V dešti, který byl i přes stromy silný přeběhl dozadu ke kufru auta a vyndal baterku. Prohledával místa, kde by dívka mohla být. Nakonec jí našel. Seděla u silnice a koukala do jednoho místa. Rychle k ní přiběhl. Sundal si už tak mokrou mikinu a hodil ji jí přes ramena.
,,Prosím tě, co to vyvádíš? Jsi normální? Tahle skákat v jednu ráno pod auta. Co tady děláš v tomhle dešti?" ptal se jí svým krásným, hedvábným hlasem. Dívka neodpovídala. Jen se rozklepala, když ucítila Tomovy doteky. Tak strašně se bála. A stejně mu nerozuměla. Nevěděla, co říká. Tom se nad dívkou skláněl a pozoroval, jak kouká stále do jednoho místa.
,,Jsi v pořádku?" otázal se s obavou. Dívka nereagovala. Pak jí vzal do náručí a nesl jí do auta. Dívka jako v křeči, nehnula ani brvou. Posadil ji na sedadlo spolujezdce a připoutal jí. Pak si sedl za volant a vezl jí k sobě domů. Byla velmi zvláštní. Když zastavil před velkým luxusně vyhlížejícím panelovým domem, dívka stále koukala před sebe. Ani se nepohnula od té doby, co jí tam Tom posadil. Přišlo mu to velmi zvláštní. Dívka nemluvila, nehýbala se. Vystoupil. Dívka stále seděla. Obešel tedy auto a opět ji vzal do náručí. Dívka se složenýma rukama na břiše se nechala nést. Byla jí zima. Chvěla se. Tom to cítil, proto ji hned nesl dovnitř. Pod přístřeškem ji postavil a odemkl. Vešel dovnitř. Dívka stála na místě. Natáhl se a vzal jí za ruku. Dívka sebou cukla. Cítila Tomovu teplou dlaň. Bála se. Stále se bála. Nakonec se ale nechala vést dovnitř. U výtahu byl ale opět problém. Neznala to. Bála se ho. Tom ji musel zase vzít do náruče. Byla promočená a on také. Vyjel s ní do svého luxusního bytu na střeše domu. Posadil ji na červenou koženou sedačku. A běžel pro pár ručníků.

Celý obývací pokoj byl sladěn v červené. Velká sedačka, koberec s dlouhým chlupem, skřínky a dvě stěny, zbytek byl doladěn černo-bílými doplňky. Velice moderní. Tak jak to měl Tom rád. Co ale bylo patrné, hned když jste do bytu vešli, byla ta vůně. Vonělo to tam dubovým dřevem. Tom tu vůni miloval. Velkým pokojem dominoval kamenný krb obložený červeným dřevem. Jako jediný v celém domě si ho směl dovolit, kvůli jeho poloze.
Přišel k ní. Jak jí tam nechal, tak jí našel.
,,Měla by sis svléknout to mokré oblečení. Nastydneš!" zkusil na ní promluvit. Poprvé měl šanci si jí pořádně prohlédnout. Měla skoro bílé vlasy, světlou pleť. Vystouplé lícní kosti, nos jako malinkou skobičku a růžové jako maliny. Bradu malou. Působila hrozně zranitelným dojmem.
,,Tak hele. Komunikuj se mnou!" pokusil se znova. Dívka na něj poprvé obrátila oči. Tom se jen nadechl, jak ho její oči zaskočili. Dívala se mu hluboko do očí a stále mlčela. Její oči byli sytě modré. Modřejší oči Tom v životě neviděl. Plné bolesti a krutosti, také prázdnoty, pohrdáním, ale oproti tomu všemu také lásky. Tom byl zmatený.
,,Jak se jmenuješ?" ptal se a doufal, že konečně odpoví. Nic. Tom se rozhodl jednat. Pomalu k ní přistoupil. Ona ho pozorovala. Pomalu z ní sundával jeho mokrou mikinu. Pak její mikinu. Všechno házel na zem. Bylo mu to malinko blbé. I když holku svlékal už tolikrát, že to není možné spočítat. Teď to bylo malinko jiné a nevěděl proč. Světle zelené tričko na ní bylo nalepené. Malinko průhledné. Stále ho pozoruje. Kouká mu přímo do očí. On ale pozoruje jí. Zvedá jí tričko. Opatrně ho přetáhne přes její hlavu a už je před ním jen v podprsence a kraťasech. Všimnul si dvou řetízků na jejím krku. Stříbrná kostka ho tolik neupoutala jako stříbrné L. Od řetízků se přesunul k její kůži. Bledá jako tvář. Ale tak zdravě bledá. A sametově měkká a hebká. Až to bylo nemožné. Kouknul se jí do očí. Nasucho polknul a sundal jí podprsenku. Dívka se nepohnula ani o milimetr. Vypadalo to jako by v sobě neměla kousek studu. Tom jí omotal ručníkem a položil jí na záda. Když zjistil, že se dívka nebrání, sundal jí kraťasy i kalhotky. Pak jí zase posadil a nohy jí omotal dalším ručníkem. Natáhl se pro deku a ještě jí přikryl. Šel zapálit oheň v krbu, a když se otočil, dívka zase seděla s nohami u těla a hlavou na kolenech. A pozorovala ho. Šel do koupelny a dal si sprchu. Sundal si mokré oblečení a vzal si pohodlné tepláky a víc nic. Přišel opět k dívce a tak koukala do ohně. Měl pocit jako by její oči změnily barvu z modré na fialovou, ale nechtěl si to přiznat. Už je asi hodně unavený. Držela se za nohu. Tekla jí krev. Tom k ní okamžitě přišel.
,,Ukaž mi tu nohu!" dívka nereagovala. Opatrně jí dal ruku pryč. Jen odřenina. Ale pěkně hluboká. On na jejím místě by pěkně skučel bolestí. Ošetřil ji ránu. Pak jí zas pozoroval. Byla velmi pěkná to ano. Také záhadná. Pak mu došlo, že do ohně kouká jako by ho viděla prvně v životě. Sedl si před ní na paty na zem. Koukal jí do obličeje. Pak na něj zase obrátila oči.
,,Já jsem Tom!" dívka pootočila hlavu na stranu.
,,Tom!" zopakoval své jméno a dal si ruku na prsa, aby jí ukázal, že je to opravdu on, kdo je Tom. Sjela pohledem na jeho tělo. Svalnaté.
,,Proč nemluvíš? Řekni mi své jméno!" zkoušel neustále. Když pořád neodpovídala, zvedl se a šel do kuchyně. Udělal jí sendvič se šunkou a sýrem. Přinesl jí to a dal před ruce. Dívka to vzala do rukou a ochmatávala, koukala na to jako by nevěděla co to je. Tom to vzdal, vzal ho a kousek utrhl. Malý kousíček. Dával jí to před ústa. Myslel, že jí dojde, že to je jídlo. Jen se ale dotkl sendvičem jejích úst a ta stále zůstala zavřená. Nepochopila to. Copak neví co to je jídlo? Že musí jíst? Jako by neměla vůbec žádné návyky. Ten kousíček si dal k ústům sám. Ukáže jí to. Otevřel pusu a dal si ho do úst. Zavřel a začal kousat a pak to spolknul.
,,A teď ty." Řekl. Kupodivu dívka ulomila další kousek a dala si ho k ústům. Zase se jich ale jen dotkla. Neotevřela je. Dotkla se a pak se natáhla k Tomovým ústům.
,,Ena!" řekla dívka. Tom se usmál.
,,Ena? Jmenuješ se Ena?" ptal se hned. Dívka se ale pořád nakláněla k jeho ústům a dávala mu kus sendviče do pusy.
,,Ena!" zopakovala dívka. Tom musel otevřít pusu a sníst další kousek. Až potom byla dívka spokojena. Čekala co dál. Tom vzal další kousek jídla a dával jí ho ke rtům. Tentokrát ale jí nejdříve druhou rukou ústa otevřel. Položil kousek na jazyk a ústa jí zavřel. A naznačoval, co má pohybovat čelistí. Dívka opakovala pohyby a začala mělnit potravu. A pak jí ukázal, jak se polyká. Dívka to naštěstí pochopila. Sendvič dojedla už jen s malými problémy. Tom odnesl talířek. Venku stále pršelo. Vrátil se k dívce. Venku se zablýskalo takovým způsobem, že to osvětlilo celou ulici. Následoval hrom. Dívka se lekla a skočila Tomovi do náruče. Stále byla nahá, nechala za sebou deku i oba ručníky. Objala ho kolem krku a hlavu složila na jeho hrudi. Ucítil její vůni. Bála se hromu. Byla tak zranitelná. Tom ji nesl do honosné ložnice. Položil jí na postel. Musel si povzdychnout když, viděl její krásné tělo. Byla velmi štíhlá, měla na pohled pevné bříško a vypracovaná lýtka a stehna. I když byla hodně štíhlá měla velká prsa a jasně tvarované boky. Hubený pas. Chvíli ji tak pozoroval, pak došel do své skříně a přinesl ji jeho tričko. Jenže než došel, dívka spala. Nechtěl jí budit, proto všude pozhasínal a lehl si vedle ní. Usnul během chvilky.
Druhý den se probudil a ona ještě spala. Byla roztomilá, když měla zavřené oči a pootevřenou pusu. Vlasy rozcuchané. Její bledá tvář se mu moc líbila. Vstal a šel do kuchyně. Udělal do dvou misek čokoládové lupínky s mlékem, pro ni ovocný čaj a pro sebe kávu. Nechal to malinko vychladnout a nesl to do postele. Pořád spala… pořád stejně. Podnos položil na stůl. Lehl si natáhl se k ní pohladil ji po sametové tváři. Nic. Pohladil ji po jemné ručce. Nic. Chvíli přemýšlel, jak ji probudit. Naklonil se k jejímu uchu a šeptal.
,,Krásná neznáma, vstávej, nemůžeš prospat celý den!" šeptal…dýchal ji na ucho a to ji asi probudilo. Otevřela oči. Usmála se. To bylo poprvé, co ji Tom viděl smát se. Byla krásná. Jako by vystřižená z nějakého filmu. Ani nebylo možné, že byla skutečná. Jako by ji někdo stvořil, anebo přiletěla z cizí planety. Tom se musel nad svými myšlenkami pousmát.
,,Ena!" řekla dívka opět. Tom se usmál, nevěděl, co tím dívka myslí. Podal podnos s jídlem a začal jíst. Ona ale nevěděla jak se lžící. Rozhodl se jí kmit. Ona ale chtěla krmit jeho. Seděli na posteli proti sobě navzájem se krmily. Byla to sranda. Pro ni. On se mál tomu jak jí to rozveselilo.
,,Ena! Ena!" volala dívka stále dokola. Tom chvíli přemýšlel. Musel nějak dívce říkat. Měla na krku stříbrné L. Proto se rozhodl říkat dívce Lenna. To jméno se mu stejně děsně líbilo. A bylo to podobné tomu, co dívka říká.
,,Hele kočičko. Budu ti říkat Lenna, ano! Lenna!" pohladil ji po tváři.
,,Lenna!" opakovala dívka a udělala totéž, co Tom jí ale Tomovi.
,,Ne! Já jsem Tom." Ukázal na sebe a zase si přiložil ruku na prsa.
,,Ty jsi Lenna!" dotkl se pihy pod její klíční kostí.
,,Tom!" ukázal na sebe zase.
,,Lenna!" ukázal na ní. Dívka ho pozorovala. Zdá se, že se snaží pochopit o co se Tom snaží. Ukázala na sebe.
,,Lenna!"
,,Tom!" ukázala na sebe! Tom se usmál a kývl. Pak se bezděky pohladil na plochém vypracovaném bříšku a vstal. Lenna po něm hodila ten nejsmutnější pohled co kdy na někom viděl.
,,Krásko. Musím do práce!" pokrčil rameny. Začal se oblékat. Lenna svěsila hlavu. Vypadlo to jako, kdyby plakala.
,,Tom!" vztáhla k němu ruce.
,,Nemůžu!" zavrtěl hlavou…
,,Tom! Lenna!" řekla dívka smutně. To trhalo Tomovi srdce. Zavolal do práce, že mu není dobře, že si chce vybrat všechnu dovolenou, co tam má. Šéf mu to kupodivu povolil a řekl mu, že tam má měsíc volna ať se vyleží. Tom mu poděkoval, byl docela vděčný. Chtěl být s Lennou. Vypadá to, že s ní bude hodně práce, než začne úplně mluvit a musí zjistit, jak daleko sahají její lidské návyky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama